Trempská osada placaté kameny

Dvě slůvka P.K.

Dvě slůvka PLACATÉ KAMENY .

Psal se červen roku 1984,počasí žádnej zázrak ale s Bobem a s Bejbym vyrážíme na čundr.Těším se před měsícem jsem přišel z vojny,takže jsem dlouho nikde nebyl.Vyrážíme směr rybník Řeka ,před vojnou jsem tam jezdil se starou partou,takže to tam dobře znám.Je tam jak venkovní sezení s výčepem tak hospoda vevnitř a v nedalekém lese perfektní seník,který nás kolikrát zachránil před deštěm.Podtrženo sečteno super kulturní vyžití.
Sraz jsme si dali před nádražím o půl jedenácté,ale z domu jsem vyrazil nedočkavě dřív.V samce na rohu před nádražím jsem zakoupil základní proviant.Jedny sirky,dvoje marsky,tři rohlíky,čtyři buřty a pět lahváčů.Před samkou jsem to nahemoval do žracáku a zjištuju jak hrozně ztěžkl.
Rozhlížím se kolem ale hroši nikde,že by ještě vyspávali.No nic zajdu na žejdlík do 5.května,kde počkám než pojede vlak.Je to zajímavé restaurační zařízení,čepujou tam výborné pivo a vaří dobrej guláš.
Vstoupil jsem do lokálu a ejhle,od stolu ne mě mává Bob a je evidentně rád,že mě vidí.Na sobě měl zelenou košili,na ní bílou chlupatou vestu ,na nohách manšestry zastrčené do kanad .O stůl se opírala perfektně sbalená US torna a na ní ležel klobouk po dědovi.“Ahoj Bobe“ povídám a vrznu Usárnu vedle té jeho ale ta moje je mnohem větší,sakra taky se jí musím naučit pořádne zabalit.“Ahoj Škára“ zahlaholil Bob a zapálil si startku.“Bejbyho neviděls“.“Ne ale má ještě dost času“ odpovídám a usedám vedle něj.“V kolik to jede “,“Za deset jedenáct,neboj ňáký pivko stihnem“,odpovídá.Je to zkrátka dobrej týpek tenhle Bob.
Teď jsem si teprve povšiml jak je lokál nebezbečně zakouřenej,na to že je ráno.Znaleckým okem jsem zkouknul Bobův lístek,měl tam jen jedno pivo,to je fajn říkám si v duchu to ho hned doženu.Hospodská ,taková ta s tím větším zadkem a hrozně krásným obličejem,vždycky jsem se na ní rád koukal,donesla dvě piva a prskla nám je na keramické tácky.Bože můj jak to byl nádherný zvuk a jak lahodil mému uchu.S Bobem jsme si přiťukli a zhluboka se napili.Pane na nebi jak bylo krásně chlazené a jak mi po ránu dodalo novou sílu.
Po půl jedenácté jsme zvedli kotvy a vyrazili zakoupit lístky.Před nádražím postávalo asi pět trempů,na košilích měli moc pěkné domovenky,koukám na jejich Usárny a podivuju se jak je maj perfektně sbalený.Sakra tudy vede cesta ,takhle na to,říkám si v duchu a stydím se za tu svojí.No prostě každej začátek je těžkej.“Ahoj kluci kam jedete“povídá jeden.Odpovíme na pozdrav a Bob jim řekl kam teda jedeme.U pokladny jsme zakoupili lístky a vyrazili na peron.Tam už nás netrpělivě vyhlížel Bejby.“Snopíci kde jste ,už jsem myslel že nepřídete“hlaholil.Já jsem zhodnotil situaci,že i kdyby jsme nepřišli.tak by se stejně nenudil,protože vedle něj postávala Ťuldy ségra a měla taky sbaleno.“Klídek Bejby dem na čas“povídá Bob a ani jeden z nás neřek kde,že jsme se zdrželi.
„Škára neseš mi ten klobouk“houkl na mě Bejby.Skoro jsem omdlel,slíbil jsem mu totiž ,že mu donesu jednu hučku co mám doma navíc.“Víš Bejby ona by ti byla asi malá“ zachraňuju situaci.“Jak malá“rozčiluje se hroch.“Jak můžu jet na čundr bez klobouku,co když bude lejt,voba si máte klobouky a já nic,nikam nejedu“.“Pánové nastupovat ukončil naší rozpravu průvodčí,zabouchl za námi dvířka,zapískal na mašinfíru a vyrazili jsme směr Ždírec nad Doubravou.
Navečer se opravdu trochu rozpršelo.Vyšlápli jsme od rybníka Řeky,kde jsme strávili celý den ,směr les,kde jsem tušil seník.prošli jsme kolem kempu z kterého nás bedlivým okem sledovali stanaři.Přešli jsme silnici,která vedla s Křížové na Hlubokou a přes krátkou loučku jsme zamířili k lesu.Na loučče se rozpršelo ještě víc .Koukám jak se Bejby žene k lesu,asi se už vidí pod střechou.Po vlasech mu stékaly potůčky deště a nějak se mu ježily vousy i chlupy na vestě.Na zádech mu nadskakoval baťoh s kterého vyčnívala sekera.Šlapali jsme za ním lesní stezkou a já se začal modlit aby tam ten seník vůbec ješté stál,přece jen je to nějaká doba co jsem tady byl naposled.“Škára jestli to nenajdeš tak tě přetrhnu jak hada“halasí Bejby.“Nic se neboj za chvíli jsme tam“,snažím se ho uklidnit,ale vzpomínám si jak nás před lety vedl Píšťala a ten to teda nenašel.Místo na pravou stranu lesa nás vedl na levou a pak jsme spali bůhvíkde.Lesní stezka se klikatila,šla nahoru a dolů.Od kapradí jsme měli mokré kalhoty.“Hele přestává pršet a vidím modro“,zhodnotil Bob oblohu.“Nemel a hybaj“odvětil Bejby a zapálil si své oblíbené kuřivo značky Mars.Konečně jsme se dokodrcali k potůčku za kterým už čekalo jen poslední stoupání pak krátká loučka a vysněný seník.Potok jsme přešli všichni pěkně po kamenech všichni až na Bejbyho.Zahučel tam jednou botou.V tu ránu jsme se všichni začali nadšeně řehtat ale koukáme že je zle .Vytáhl s baťohu svojí sekeru a už nás žene do kopce až na kraj lesa kde konečně vidíme seník.“Počkejte musíme prozkoumat jestli nás někdo nepředběhl“prohlásil Bob.Bejby se svojí sekerou se vydal na průzkum.Za chvíli už na nás mává,že je prázdnej,paráda.Vylezli jsme nahoru ,kde bylo perfektně sucho.Bob začal krájet špek a Bejby bagroval landšmít.Já jsem začal zkoumat podpisy na prknech seníku,bylo jich tam nepřeberné množství.A už vidím 1981 a podpisy celý party co jsme tady byli naposled.Pod mým podpisem vidím podpis Dany.Dotknu se ho prstem,s ní jsem tady naposdled byl,chodil jsem s ní dva roky a když jsem šel na vojnu tak mi jí přebral mizera Kamzík.Je mi z toho mizerně,je mi dost hodně mizerně,je mi ůplně příšerně mizerně.Ze snění mě vyrušil Bob.“Škára pojd dáme venku cigárko“dostal na něj chuť asi po tom špeku co mezitím zdlábl.Bez vahání kejvnu.“Počkej já vemu lahváče a dám je zachladit do potoka“povídám,kouknu do žracáku“ ještě tam dva mám“.A už se štrachám ven za Bobem.“Buďte tady hodný“prohodím ještě k těm dvou a už si to šinem k potůčku,do kterého jsem hned zabořil lahváče.Vyndal jsem marsku a Bob mi ji připálil.Bylo fajn už dávno nepršelo a les krásně voněl.
„Kdoví co tam dělaj ty dva“povídám,“…“No hádej dvakrát,když si Bejby nešel ani zapálit“odvětil Bob a začali jme se smát.Šáhl jsem do potoka popadl lahváče a jeden hodil Bobovi.“Chytej“povídám“Všiml sis na nádraží těch borců jak měli ty domoviny,mě by se to taky líbilo,založit osadu jezdit ven,vandry jsou děsně fajn.Otevřeli jsme lahváče a napili se.“Hmm a já bych věděl už název“povídá Bob.“Povídej to mě zajímá“hned reaguju.“Co takhle Škára Placaté Kameny“.“Placaté Kameny ??“opakuju po něm. „No to jsou ty kameny na stvořidlech a to je přece kousek od nás ne“povídá Bob.“Ty vole to je hodně dobrýý…“nadšeně povídám a přiťuknem si lahváčema až mi začal pěnit.A už jsme začali filozofovat,jaký by to bylo takovo osadu mít.
V noci to už všichni spali jsem o těch dvou slůvkách přemýšlel a to jsem ještě netušil co se během nádchazejících dnů stane a co pro mě budou znamenat a kolikrát je ještě vyslovím.Dvě obyčejný slůvka Placaté Kameny………………..

Škára 1984

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.